Tak, jak jste možná pochopili, Chroboly 1996 se konaly v roce 1996. Tyto fotky nejspíše fotil Stegi, ale jist si tím nejsem. No nevadí, každý se učíme, že?

Moc jich tu není, možná časem nějaké přibydou. Tak se zatím kochejte...
Klikni pro větší Číčenice - nádraží (se špatnou fotkou se toho holt nic moc nenadělá)
Klikni pro větší Chroboly - nádraží (na téhle fotce jsme taky všichni :))
Klikni pro větší Honza - mírně sjetý (?)
Klikni pro větší Sváťa - úplně střízlivý
Klikni pro větší Klára
Klikni pro větší Michala a Katka
Klikni pro větší Renata
Klikni pro větší Šplíchy a jeho salát
Klikni pro větší Stegi a jeho pivíčko
Klikni pro větší Sváťa a jeho žváro
Klikni pro větší Takhle to vypadá uvnitř chaty
Klikni pro větší Venca

 Stařenka Oggová oproti tomu byla v ručkách svých vnoučat tvárná jako vosk, zvláště v ručkách tak upatlaných jako byly ty Žuchlíkovy.
 "Ceš koko," zabrumlal Žuchlík tím zvláštním hlubokým hlasem, jaký někdy malé děti mívají.
 "Chviličku, moje kačátko, mluvím s paní," zacukrovala na něj Stařenka.
 "Ceš koko ned!"
 "Zmiz můj poklade, Stařenka teď má důležitou práci."
 Žuchlík s cílevědomou neodbytností a podivuhodnou silou zatahal Stařenku za sukni.
 "Teď ned ceš koko!!"
 Bábi Zlopočasná se sehnula, až se její úctyhodný nos ocitli v úrovni ušňupaného čeníšku malého Žuchlíka.
 "Jestli okamžitě neodpálíš," sdělila mu hrobově vážným hlasem, "osobně ti ukroutím hlavu a vycpu jedovatými hady."
 "Tak, a teď už opravdu běž, "prohlásila Stařenka Oggová." V Klači je spousta ubohých chudých dětí, které by za takovou kletbu daly já nevím co."
 Žuchlíkova malá tvářička na okamžik znejistěla, ale nakonec se na ní objevil úsměv připomínající strašidelnou dýni, kterou si děti vydlabávají v předvečer Všech svatých.
 "Slandovní paní," zabroukal
Terry Pratchett -- Dámy a pánové